Pekařské zajímavosti

Pekař, vážený řemeslník

Pekař patřil na panovnickém dvoře spolu s vojevůdcem a číšníkem k nejvyšším úředníkům. Dvorní pekař zastával též funkci ceremoniáře a ohlašoval i konec zabav a banketů. Upéci dobrý chléb není snadné. Proto také dřív páni konšelé nehlídali žádné řemeslo tak přísně jako pravě pekařinu. V roce 1590 bylo nařízeno postavit u brodu Vltavy zařízení, kde byl provinilý pekař vsazen do pleteného koše a pomoci kyvné šibenice ponořován do vody. Přihlížející mohli na něj plivat a házet odpadky a kameny. Někdy dávali pekaři nůž, takže mohl uniknout trýznění tím, že uřízl lano, spadl do vody a utonul.

V 17. století byly v Německu trestány na pranýři pouze osoby, které se provinily zvláště bezectným činem, hlavně bigamisté, kuplířky, vražednice děti, ale kupodivu též pekaři a řeznici, kteří dodávali špatnou váhu. Podle alemanského práva (r. 1220) byla za zabití pekaře v Německu trojnásobná pokuta než za jiného člověka.

Na stolech našich předků

Daniel Adam z Veleslavína uvádí ve slovníku Nomenclator z roku 1592 názvy různých druhů chleba, které naši předkové pekli v 16. století: chléb pěkný bílý, otrubný, chléb z prosa a jáhel, hrubší čelední, černý režný, podpopelný, kvašený i nekvašený. Z pečiva se vyráběly žemle, koláče, húsky, calatky, mazance, henzliky a perník.

Chléb nad zlato

Chlebu se dostávalo poct, které si zasloužil. Hrál nezastupitelnou roli při korunovaci českých králů, kde mu byla dávána přednost před zlatem. Stejné úctě se těšil ve všech vrstvách obyvatelstva. Spotřeba chleba na osobu se pohybovala zhruba okolo 200 kg ročně (dnes 50 kg).

Povinnosti pekařů

Mezi povinnosti pekařů patřilo dodávat chléb a pečivo za všech okolnosti. V roce 1780 napomohl císař Josef rozvoji pekařství tím, že povolil každému pekaři stavět vlastní pec. Po nepokojích ve Vídni v roce 1805 padly konečně i moučné sazby a od roku 1860 uvolnil novy živnostensky řad pekařství úplně.

Pekařina, to je dřina…

V pekárnách se pracovalo 15 až 18 hodin denně, a to především v noci. Pekárny zásobující větší hostince pekly i o sobotách a nedělích. Mnoho malých pekařů a jejich pomocníků živořilo při málo výdělečné práci v dílnách umístěných v podzemí, v suterénech, při celonoční práci v noci za svitu petrolejových lamp, při nedostatečných hygienických podmínkách. Podle statistiky, kterou zveřejnil časopis Pekař v roce 1903, se dožívali pekařští pomocníci průměrného věku 35 let.

Jubilejní zemská výstava v Praze

Po několik let se konaly přípravy na Všeobecnou zemskou jubilejní výstavu, která se uskutečnila v roce 1891 v Praze. Antonín Liegert, starosta pražského společenstva pekařů, nesl na svých bedrech hlavni tíhu náročné přípravy účasti pekařů a výstavby pekařského pavilonu. Pro pekaře to byla prestižní událost a zvláště hosté z jiných zemi obdivovali uměni českých pekařů i rozmanitost druhů pečiva. Jak známo, velkolepou výstavu s mnoha pavilony a ukázkami řady řemesel navštívil Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I., který Společenstvu pražských pekařů udělil stříbrnou medaili.

Praha, město chlebu zaslíbené

S ohledem na řemeslnou tradici a vysokou úroveň českých odborníků byla Praha v roce 1927 vybrána jako místo konání prvního světového kongresu o chlebu. V roce 1982 se v srdci Evropy konalo celosvětové jednání cereálních odborníků na 7. světovém kongresu o chlebu a obilí.

Cyklistika – sport pekařů

Pekařští učni bývali dobři cyklisté. Známý pekař cyklisticky závodník Jan Vesely se stal 26x mistrem Československa a vítězem Závodu míru. S jízdou na kole začínal jako pekařský učeň, když v pracovní dny rozvážel na jízdním kole pečivo z pekárny do místních obchodů, na tomtéž kole pak v neděli závodil.